Rabbi Löw

 Život a dílo  Rabbi Löwa.

Život Rabbi Löewa   je zahalen  tajemným závojem,pod kterým je mnoho  nejasností a dohadů,jenž vyvěrají  z legend  a pověstí. legendách a  pověstech  se nám jeví jako mystický  a tajemný. Ponechme pro tentokrát  stranou  krásné a tajemné legendy ,  pokusme se  na  základě dochovaných  záznamů alespoň  částečně  přiblížit jeho  život a charakterizovat dílo, které Rabbi  Löw vytvořil v průběhu svého plodného života v Mikulově,Poznani a především v Praze.
Na  Starém Židovském  hřbitově v  Praze je  náhrobek kryjící hrob Rabbi Jehudy Livy Ben Becalela,obecně známého jako Rabbi Löw,nebo též názvem Maharal.
Návštěvníci přicházejí na tento hřbitov aby se zájmem, nebo pouze ze  zvědavosti  zhlédli  místo  posledního odpočinku legendárního tvůrce Golema,který  byl ochráncem židů v  pražském ghettu a nebo i proto, aby  položili na náhrobek či  vhodili do škvíry náhrobku prosbu o splnění  svého přání.
Jen  někteří z  nich jsou  si, ale vědomi toho že  stojí před hrobem  největšího myslitele Pražského ghetta renesanční a barokní doby. Nedochovala  se   po  něm žádná   skutečná   podobizna,žádný obraz.Všechny,které‚  byly vytvořeny,jsou  pouze fiktivními  představami umělců  z  pozdějších  období.Jelikož  se  nám  podoba Rabbi Löwa nezachovala  a jeho  socha u Nové pražské‚ radnice od  Ladislava Šalouna z roku 1917 je uměleckou fikcí, zůstaly nám alespoň spisy vypovídající  mnohé‚ o   osobních  vlastnostech  svého  tvůrce.Je pozoruhodné,že neobsahují  obvyklé‚ údaje o  životě autora a  jeho učené  dráze, což  může svědčit  o tom,že  Rabbi Löwovi bylo cizí jakékoliv  usilování  o  pozemské  pocty  a  prosazování  vlastní osobnosti.Proto hodnověrných  zpráv z jeho mládí  je málo a údaje,které‚ se váží k jeho životu jsou většinou nepodložené.
Rabbi Löw  žil v době  po temném gotickém  středověku, kdy začala nastupovat   myšlenkově  osvícená renesance.Vrcholil   rozkvět tajemných věd,alchymie,magie,hvězdářství,které   teoretickou i empirickou  cestou hledaly  skryt   tajemství  hmoty,člověka i vesmíru.Do této doby  plné nových  myšlenek,objevů a  vynálezů vstupuje Rabbi  Jehuda Löw ben Becalel  syn Becalellelův.Přichází na svět  roku 1512 ve Wormsu do urozené židovské rodiny.Je vychováván spolu se třemi bratry,kteří se posléze stávají také renovovanými učenci.Když dorostl,odešel  do Prahy,kde poznal  dívku jménem Perl.Podle neověřených záznamů to byla dcera bohatého pražského žida Samuela Šmelke.Mladý  Jehuda se  s  Perl  zasnoubí,ale nemůže  si dovolit sňatek,a proto odchází na náklady obchodníka Šmelkeho studovat do Přemyšle v Polsku.
V době studií otec jeho budoucí ženy zkrachuje v obchodě a celá rodina  upadne do bídy.Jehuda Löw  se vrací do Prahy  a ve 32 letech  s Perl zakládají rodinu.Nedlouho po tomto  návratu se též stává rabínem Pražské židovské‚ obce.Údajně  bydlel v  ghettu na  Pinkasově ulici(dnes  Široké) v domě č.p.36.
V době  jeho  života  se   začala  zvedat  vlna  nenávisti  proti židům.Velkou měrou  se o to  zasazovali křesťanští duchovní,kteří se  snažili  ze  všech  sil   židům  všemožně škodit.Přemlouvali například židovské dívky,aby se nechávaly pokřtít,což  se neslučovalo s  jejich náboženským vyznáním.Vymýšleli  tak‚zvěsti,že prý  židé mrzačí a  vraždí  křesťanské dětí  pro to, aby jejich krev mohla být použita pro rituální obřady.Rabbi Löw nemohl nečinně přihlížet  těmto útokům proti svému lidu a tak  píše Pražskému  kardinálu dopis,kde  vyvrací všechny lživé a mylné představy vznášené proti židům.Rabbi Löw si tím, po  této disputaci získává  ještě větší úctu, a sám kardinál  v odpovědi projevuje naději,že nyní už  bude mezi  oběma  tábory  mír a tolerance. Postavení židů se tímto v Praze podstatně lepší.Pražské ghetto se stává významným střediskem židovské kultury a vzdělanosti.
Pražské ghetto  16-17  století  nebylo   jen  světem   učených rabínů,náboženských filosofů,kazatelů a kabalistů.Pracovalo v něm také několik židovských vědců soustředěných na světské nauky jako byla astronomie,matematika a historie.To ale nestačí.Aby zabránil dalším  podobným případům,rozhodl se požádat o pomoc přímo císaře Rudolfa II.Člověk  je to zvláštní a rozpoluplný.Vladařské povinnosti jsou mu na obtíž zato vášnivě miluje umění,vědu a hlavně tajemná  učení. Praha byla proto  v době  jeho panování  centrem básníků,alchymistů, hvězdopravců  a mnoha  dalších učenců. Přebývali  zde takoví učenci jako Tycho Brahe, Johannes  Kepler,TadeašHájek z Hájku lékař a císařův  rádce zajímající se o řadu vědních oborů.V  oblasti experimentů  a shromaždování vědeckých poznatkůnašel  v lékaři  Tadeášovi Hájkovi  z Hájku  Rudolf II vzdělaného a spolehlivého rádce,jemuž právem věnoval důvěru.Hájek zajímající se  o řadu  vědních oborů dokázal  nejen císaři  demonstrovat sám některé‚ jevy a procesy,ale  především obracel Rudolfovu pozornost k mnoha    závažným   problémům,které by mu jinak  byly unikly.Velice kriticky vybíral alchymisty  hlásící se o práci u císařského dvora.Snažil se  předem vyloučit z výběru  podvodníky a staral se o doplňování  dvorské služby odborníky z jiných vědních oborů Z jeho podnětu  byl proto  do Prahy  pozván dánský  hvězdář Tycho Brahe původním jménem Tyge Ottesen Brahe a astronom  ze Štýrského  Hradce Jan  Kepler.Oba byli v té době považováni  za  vynikající  kapacity  v  astronomii.Ve  třech  tu vytvořili  Brahe,Kepler,Hájek  pod  ochranou  císaře  Rudolfa  II pracovní vědeckou  skupinu, jak  neměla v  tehdejším učeném světě obdoby.
Město Praha rostlo.Nestalo  se  jen  kulturním  a hospodářským centrem Evropy,ale i hlavním městem světové alchymie.Rabbi  Löw je pozván k audienci.Po ní císař Rudolf II,možná i zásluhou Löwiho  vydává královský výnos, v kterém nařizuje,aby již nikdo v budoucnu  nespravedlivě neobviňoval židy z rituálních vražd  křesťanů a přislíbil,že židé z města vyhoštěni  nebudou,jak si přálo několik vlivných pražských měšťanů.Můžeme se domnívat ,že při  této   audienci  nehovořili spolu jen o právu a křivdách, a o otázce osudů židů v Praze,ale i o tajemných vědách,které císaře z rozhovoru zajímaly asi ze všeho nejvíce.O  podivných  silách,které ovládají lidské‚ osudy, o minulosti,jenž žije v přítomnosti a ovlivňuje budoucnost.Tu možná znenadání  se císař rabína  zeptá,zda-li by skutečně nedovedl oživit minulost,a prohlásí,že chce na vlastní oči vidět starozákonní proroky.Rabbi Löw neodepře žádost císaře.Na principu  iluzivní projekce po několika letech příprav oživuje u císařského dvora minulost.Rabín zdá se,tuto projekci prováděl důmyslnou lampou na promítání a  dalšími na tu dobu  tajemnými přístroji,které‚ se nám do dnešní doby nedochovaly.Dochoval se  ale záznam ,kde se praví ,že audienci u císaře mu zprostředkoval jeho blízký přítel Tycho Brahe,které mu byl císař velice nakloněn a velice si ho vážil.Projekce,kterou předvedl  císařskému dvoru byla založena na myšlence   oživlé iluze.
V roce 1553 odchází Jehuda Löw do Mikulova na Moravě,kde se stává na nějaký čas zemským rabínem a školním rektorem.Po dvaceti letech strávených na Moravě se vrací zpět do Prahy.Staví zde nové  základy vysokého talmudického učení (Ješivy),v Klausově synagoze a vykonává tu zároveň i funkci jejího rektora.Přitom  zastává i funkci rabína Pražské židovské obce. V Praze zůstává do roku 1584.V tomto roce odchází znovu na Moravu,kde slouží jako zemský rabín.V roce 1588 se vrací do Prahy.16.února 1592 získává pozvání Rudolfa II ke zmíněné audienci.Přes hodnověrnost této návštěvy se  obsah jejich   rozhovoru nikdy nikdo nedozvěděl.Krátce poté odjíždí z Prahy do Poznaně,kde se stává školním rektorem a zemským rabínem obce Velkopolské.O několik let později  se vrací  do Prahy,které je již věren do konce svého života.
V  roce  1597 je  napotřetí volen  vrchním pražským  rabínem.Úřad přebírá  po svém  předchůdci rabbim Isaku Abraham ben Chajutovi.Tento vážený post zastávává až do roku 1601.Úřad vrchního pražského rabína zahrnoval  nejen vedení  pražské talmudistické školy a obce,ale  i především rozhodování právních sporů,jenž se vyskytly  uvnitř obce.Před každým učeným rabínem,který  přijal a byl zvolen vážený ,ale v bouřlivé době  16.-17.století  přetěžký úřad vrchního rabína vyvstala proto v osobním životě otázka,jak sladit vlastní tvůrčí  práci s úředními povinnostmi povinnostmi.
Rabbi  Löw umírá 22.srpna 1609.Je pochován na Starém židovském hřbitově,nedaleko Klausovy synagogy na Starém městě pražském.
Za svého života byl morální oporou pro všechny pražské židy, které chránil před útoky zfanatizovaných křesťanských odpůrců. Byl vážen pro svou  zbožnost a asketismus.Byl velkým učencem,jehož znalosti měli vztah k náboženství. Má vliv na světská studia i na matematiku,fyziku,optiku.Je náboženským filosofem,držícím  se v  řadě věcí  názoru daných Starým zákonem,avšak zčásti ovlivněně dobou renesance ve které žil.
Rabbi Löw nejenže  ovládal filosofii, matematiku,optiku, mechaniku, ale i tajemné‚vědy, hvězdářství,alchymii a kabbalu.Žil v době znovuzrození věd a prokázal obeznámenost s vědeckými studiemi.Nové objevy neměly vliv na jeho názor na Vesmír.Věděl o Koperníkovi,zůstával ale ve víře v kabbalistický názor na kosmologii.''Přírodní řád není prý omezen přírodním fenoménem,zahrnuje také lidské vztahy.''Má zato,že v principu přírodní řád  je jediný platný na tomto světě,zatímco v nebi existuje odlišný řád.Ačkoliv duch renesance a humanismu se ho dotkl,v z kladu je věren názorům platných pro středověk.
Je též velkým  pedagogem.Nespokojen s tehdejšími   metodami vzdělávání,velmi kritizuje své židovské‚ současníky za to, že se neřídí  způsobem  vzdělávání doporučeném v Mišnaku,který bere v úvahu věk studentů a jejich vyučovací předměty.Rabbi Löw načrtává jako jeho mladší současník v křesťanském světě.J.A.Komenský zásady nové pedagogiky,zbavené středověké scholastiky,založené na principech přirozené výchovy,směřující od jednoduchého k  složitějšímu,respektujíc věk žáka i logiku vyučovací látky.
Za svůj život napsal 17 knih filosoficko - náboženského charakteru.Jestliže rozevřeme stránky těchto hebrejských spisů Rabbi  Löwa (vydávaných až na malé vyjímky v pražské tiskárně rodiny Gersonidů),vstoupíme do myšlenkového světa druhé‚poloviny 16.století,ve kterém se ideje středověké židovskéfilosofie,náboženské tradice,mystiky a etiky spojují s novými renesančními myšlenkami v jediný celek.Máme co činit se složitou myšlenkovou mozaikou,která se odvíjí od hlavních ideí judaismu,s vlnícím se mořem úvah a v sebe přecházejících myšlenek,prozářených moudrostí vyzrálého muže,jenž došel do věku, ''kdy věci dříve podstatné se jeví nepodstatnými a věci naopak nepodstatné se jeví  naopak podstatnými.''
Rabbi Löw počal psát až ve vysokém stáří a svůj první spis uveřejnil v Praze roku 1578,kdy mu uběhlo již 60 let jeho života. Intenzívně publikuje své celoživotní úvahy až do roku 1600,kdy jej dělí pouhých devět roků od odchodu na onen svět.
Systematická práce o etice Netivot Olam,se stala jedním z jeho nejznámějších děl.Obsahově zaměření jeho díla je vyjímečné.Zatímco u většiny židovských  učenců střední Evropy převažovalo studium  náboženského  práva(haláchy),Rabbi Löw se soustřeďuje převážně na vypravěcí části Talmudu,midrášů a další tradiční literatury (tzv.aggadu-vyprávění).V aggadě odkrývá hluboký myšlenkový smysl,vykládá ji v nábožensko - filozofickém duchu.Soudí,že aggada je rovnocenná náboženskému právu.
Literární styl Löwých spisů je  pozoruhodný v tom,že v  jeho základě spočívají  přednášky a diskuze ,které vykonával se svými žáky.Vyznačuje se  stálým  opakováním  probírané látky a jasnou hebrejštinou.Rabbi Löw byl zásadním odpůrcem vyumělkovaného ,,učeneckého ''projevu,který se v jeho době projevoval pěstováním brilantní,ale neplodné talmudistické dialektiky,jejimž cílem bylo spíše dokázat vlastní učenost než dospět k poznání Tóry.
Jádrem odkazu Rabbi Löwa je především všeprostupující idea obecného řádu,kterému podléhá jak vesmír,tak i sám člověk,jenž je ve své podstatě ,,malým vesmírem ''(mikrokosmem).''Řád vesmíru spočívá v tom,že se členění na  vyšší a  nižší světy,které  jsou více či méně dokonalé podle toho,jak jsou vzdáleny od Boha,z něhož vzešly.Na nejnižším stupni  leží svět přírody,který není ovládán zákony harmonie,ale naopak chaotickým bojem - silnější se zde snaží podmanit slabšího a vytlačit jej z přirozeného místa.V tomto světě boje všech proti všem žije člověk,bytost nízká i vysoká.Neboť na jedné straně je člověk součástí přírodního světa a také jím vytvořená lidská společnost je zprvu řetězcem válek a bojů,v nichž , každý se snaží pohltit svého druha ,aby sám zůstal jediný.Na druhé straně však člověk v sobě obsahuje božskou  duši,poznává Zákon,a jeho úkolem je proto převést chaos boje ve stav  harmonického míru - neboť mír (šalom) je také dokonalostí (šalem).Je proto třeba,aby v člověku převládly vyšší duševní složky,které zabraňují tomu,aby biologický pud člověka (nutný k zachování jeho života a rodu)nepřerostl v agresi vůči  jiným lidem.Je nutno,aby člověk žil ne pouze biologicky,ale i eticky,aby více rozdával než přijímal.Je třeba šířit mír v kruhu rodiny i ve svém okolí,aby nakonec i všechny národy se těšily své přirozené svobodě a vzájemně se respektovaly.''
Rabbi Löw byl nakloněn vědeckému  studiu,které nebylo v protikladu s principy Judaismu.Popularizoval kabalistické myšlenky.Jeho jazyk,ale není  kabbalistický a tento fakt stojí v cestě plnému pochopení jeho myšlenek pro současnost.Zdůrazňuje,že filosofie a tajemná láska jsou v diametrické opozici (dvě věci,z nichž každá je v rozporu a popírá druhou).Bez váhání sám sebe spojuje se světem kabbaly.
Všechny práce Rabbi Löwa na poli etiky,filosofie a kanilatiky jsou založeny na stejném  systému; vykladačská a kanilatická interpretace učení rabínů z Talmudu. Jeho pokrokové názory se objevují v knize Beer-ha-Gola(Studně vyhnanství).Brání Talmud před přísnými kritiky,kteří se pohoršují nad tím,že jsou v něm povoleny různé sexuální praktiky. Rabi Löw toto vysvětluje jako moderní člověk: ,,Pokud muž přináší své ženě uspokojení a potěšení,nezáleží na tom jakým způsobem je pohlavní akt proveden.''
Talmud je dílo kolektivní a jeho vytvoření trvalo přibližně 1000 let.Počet známých autorů tohoto nábožensky filozofického psaného pojednání je přibližně 3500.Talmud pojednává o právních a obřadních předpisech,o mravních zásadách a bohosloveckých otázkách názorových a dogmatických.Některé pasáže v jeho dílech,stejně jako některé z jeho základních postojů poukazují na obeznámenost s Kabbalou.Nikdy ale nezastává kabbalistické myšlenky jako takové,ale zřejmě je používá ve svém výkladu talmudických pasáží.
Hebrejské slovo kabbala znamená podání (tradici).Jako ústní podání jež se předává od úst k ústům přecházejíc z otce na syna.Rabbi Maimonides ve svém úvodu k Mišně (starší díloTalmudu)praví,že Mojžíš přijal od Hospodina mimo desky psaného zákona,také nepsaný ústní výklad,který předal svému bratru Aronu,jeho synům a 70 starším izraelským.Tak povstal mimo psaný zákon též ústní,nazývající se (Kabbala).
Od dob Jehudy Haleviho nikdo nedokázal proniknout do  zvláštnosti lidu Izraele, jejich poslání a jejich osudů,tak jako Rabbi  Löw.Nejvíce důležité otázky,které se snaží  vyřešit v  mnoha svých dílech,je problém vztahu mezi Izraelem a Bohem,s Torakem sloužícím jako jejich prostředník,a též problém Jahudu,důvod pro něj a způsob jeho ukončení.
Některé jeho formulace o sociálních problémech jsou i pro dnešní dobu pokrokové a aktuální.  ''Zdroj sporu spočívá v různosti  skutečnosti a jejich mnoha aspektů,které lidská inteligence nemůže plně pojmout,lidské metody porozumění se liší,každý přijímá jeden aspekt se svým osudem!''
Rabbi Jehuda Löw ben Bacalel vytvořil dílo,které můžeme s klidným svědomím zařadit k duchovnímu odkazu věků,k údobí,která jsou pro nás nepochopitelná,ale přesto blízká. Dílo a myšlenky svou hloubkou a nadčasovým nadhledem jsou i přes propast staletí pro nás stále aktuální.
Nápis na Löwiho náhrobním kameni je zakončen slovy:''Nech Bůh prodlouží jeho dny a roky a naše oči nechť uzří krále v jeho kráse, a nechť soudí národy podle práva.''

R.H